Není to totiž zas tak dlouho, co jsou ženy účastny života veřejného. Křestanská civilizace, které vděčíme za mnoho dobrého, jistě, ovšem původně se ženou počítá jen pro její výše zmíněnou ´´privátní´´ funkcí. Institut rodiny jako zázemí bezpečí, byl však narušován a rozmělňován, právě tak jak bylo původní patriarchální náboženství narušováno novými filozofickými směry. Stručně řečeno tím čemu rozu- míme pod pojmem civilizace. Tato sice přinesla splachovací záchody a teplou vodu bez ohniště uprostřed místnosti. S postavením ženy, si však příliš hlavu nelámala. Problém je v tom, že pravidla – at´je stanovil kdokoliv – nikdo už nebral tak vážně. Ženy především.
Tento led je příliš tenký, a moje teoretické vybavení příliš amatérské. Přesto musím znovu a znovu slýchat čím dál smutnější příklady toho, jak jsou ženy, dívky, slečny atd. pod tlakem krutého světa ´´tam venku´´, tedy mimo domov, mimo svoji komunitu, tlačeny do čím dál nevýhodněj- šího postavení. Brání se tomu mnoha způsoby. Ne všechny jsou štastné :
1. Popření mužského principu vůbec. Tj. zanevření na svět
´´odpornejch chlapů´´, kteří je už mnohokrát zklamali.
Nejen ve vztahu, v tom intimním ale především ve výkladu
světa. Nemožností se shodnout na jakékoli jednotlivosti.
2. Vyrovnání se mužskému světu přijetím jeho principů.
To se často projevuje agresivitou (v jednání s druhou
osobou ale třeba i v módě). Popření ženského, přiroze-
ného smyslu pro vyváženost, spravedlnost v prospěch
dosažení vytčeného cíle.
3. Únikem z veřejného prostoru do náhradního. Tj. ne popře-
ní komunikace ale zvolení si kanálů, které jsou ženám
pocitově bližší. Zachovávají zdání intimity, přitom jsou
do jisté míry veřejné a přístupné komukoli. Na druhém
konci ´´drátu´´ jsou především zase jen ženy. To je nyní
hlavně internet – seznamky, chat, ISQ, atd.
Nebo různé kurzy, cvičení, víkendové setkávání (kdo je
z Brna a zná aspoň jednu ženu nad třicet, musel se dřív
či později setkat s fenoménem Lažánek – zde ženy ženám
v uměle vytvořeném prostoru ´´terapeutických seminářů´´
pomáhají najít svoji oslabenou identitu. To je jistě v
pořádku. Jen to není ten složitý a tak těžce vysvětli-
telný opravdový veřejný prostor – tam venku.
4. Jistě vás (především ženy samotné) napadnou další a dal-
ší řešení tohoto dilematu.
Já sám se těším, až ženy budou ve veřejném prostoru samo-
zřejmostí. Bez genderových studií a pozitivní diskriminace. I když proti těmto věcem nic nemám. Těším se na to, že ženy budou více rozhodovat nejen o školství a zdravotnictví, jak se občas, i nás, už děje. Na společenskou objednávku poli- tiků, kteří se tváří, že :´´ženský ano, ale tam kde je to vhodný´´. Těším se na víc dopravních policistek, u kterých je předpoklad úplatku vyloučen. Už tím, že by situaci řeši- li vždy věcně a spravedlivě. Doufám. Těším se na více usmě- vavých řidiček autobusu. Třeba jak jednu takovou zahrála moje oblíbená Brenda Blethyn (ano, ona šik pěstitelka marihuany z filmu Saving Grace u nás Dáma v bilém) v novějším anglickém filmu On a clear day. http://movies2.nytimes.com/gst/movies/movie.html?v_id=319331)
Taková Blethyn/ová vám nezavře dveře před nosem jen proto, že jízdní řád je jízdní řád.
Vůbec se těším, že v příštích třiceti letech, zhruba, pro-
žiji se ženami mnoho příjemných chvilek. Nejen ve veřejném prostoru. A tak na závěr volám mávaje vlajkou svobody –
tj. americkou, hm : ´´Vote Hillary !´´
Přeji pěkný den – Roman Zelenák.