….
Už třetí týden jsem nadšený z Gnarls Barkley
a přemýšlím kde to sehnat na vynilu
Už rok a půl píšu blog
ale ke štěstí mi to stejně nepomohlo
Už dva roky vymýšlím jak bude vypadat můj domek
ovšem dceru na něj nenalákám
nevadí
vlastně vadí ale nemůžu s tím nic dělat
Co všechno se ještě může stát?
Koho člověk potká a co může pro druhé udělat?
A je to nutné?
I´m not shure
Jedno je jisté:
I.D. je v Austrálii a slíbil že obhlídne Canberu
M.M. umí pravopis
A.R. umí pravopis a to je z Rakóska! a já su z Brna a nic
M.B. je hezká chytrá a citlivá a tatínek je hodný rocker ale ke štěstí jí to stejně nepomohlo
R.V. už je dospělý ba dokonce profesor ale ke štěstí mu to stejně nepomohlo
M.V. píše o Waldorfu a mě není nikdy jasný zda je pro či proti
J.N. těží ze svých životních zážitků a ještě mu to prochází!
K.S. se nestydí
a P.K. napsal o Gnarls Barkley že jsou sice lehce předvídatelní ale je s nimi dobře
/a Kachne už by se měla konečně přiznat že měla za maminku Isabellu Rosellini/
a R.Z. píše toto aniž by k tomu měl nějaký pořádný důvod
a mnoho dalších zde
píše
čte
přemýšlí nahlas
odpovídá
nesouhlasí
trne jim zápěstí od klikání
a po půlnoci si promnou oči s tím
že toho ale dnes už bylo dost…
a všichni
všichni bez vyjímky
chceme RESPEKT