Takto se mohou odsunout nejen různé nákupy, ale i vracení půjčených peněz na nákupy bezpodmínečně nutné právě a jen do konce roku.
Takto se mohou odsouvat nepříjemné pracovní povinosti, porady, schůzky, akvizice, veletrhy, leasingy, pronájmy, bartry, inventarizace stolů a kontejnerů k nim, které stejně nebudou sedět (´´ani loni neseděly´´) a jiné mnohé, sice nezbytné, ale od příjemného klábosení s kolegy a neru- šeného surfování po internetu, zdržující povinnosti. Až se mi zdá nemožné že, náš celkový hospodářský růst, je pořád ještě růstem.
Ale co je na tomto období, a tomto podivném heslu, pro mě nejvíc zarážející, je snaha odsunout ´´po novém roce´´ i setkání s lidmi. Ano jistě jsou lidé, které jsou obtížní i v kterémkoli jiném měsící. Jenže se takto mohou zpozdit i setkání potřebná a nutná uskutečnit právě ted´. Do konce tohoto roku, jež má na mále. Totiž – jsou věci mezi lidmi, které jsou zárověň nutné a potřebné k životu a tak vůbec a zárověň, právě touto svoji naléhavostí, odrazující.
Nazýváme je, bůh ví proč : vztahy. I když se tímto slovem jistě myslí jakási souvstažnost a součinnost lidí, nejlépe opačného pohlaví, nezřídka se lidé tak od sebe odpuzují, že v době adventní, tedy v době setkávání, ty slabší povahy se zaštit´ují tímto heslem, o novém roku, jako vietnamští trhovci, neznalostí češtiny, při vstupu celníka.
Možná, abych byl spravedlivý, mají v koutku duše opravdu pocit, že po novém roce, přece bude všechno jinak. A žijí s jakousi lichou nadějí, že tento nový rok, svojí nedospě- lou neznalostí poměrů jim nadělí tak mnoho volného času, že nebudou vědět co s ním.
A tam si přece jen vzpomenou na svoje sliby dané ve chvatu na ulici, stoje po kotníky v rozbředlém, osoleném sněhu, utíraje si nudli u nosu.
A mobilní operátoři zajásají, jak andělé na kůru, byt´po vánocích. Započne všeliké pípaní a crvlikání a nebudou to andělské trůby, ale vtipné melodie a recyklované písně populárních slečen, jež dají svým majitelům na vědomí, že si na ně blízcí vpomněli, že je přece po tom novém roce ! A domluví se na navštěvě a dojídaní cukroví. Po novém roce.
Vždy´přece ten volný týden mezi svátky nešlo pro samou vyčerpanost, z přemíry jídla a televizních pořadů, ani jen tak, bez řečí, vyjít na ulici s odpadkovým košem.
Ano, i já se těším na ten zaslíbený čas po novém roce, tak jako se malé dítě těší na příští vánoce, už hodinu po rozbalení dárků. Ale protože už jsem trochu větší, skepticky tuším, že ´´po novém roce´´ příjde zase jen dalších dvanáct měsíců. Normálního života.
Tož tak.