Při pohledu z okna se zdá, že tento měsíc je ideální pro psaní, psavce, spisovatele a grafomany. Sněží, zima jak v Rusku a já navíc nemám zimní boty. Totiž, v momentu kdy jsem se rozhodl, že už má letošní zima namále a není třeba dát do správkárny moje staré a vespod prasklé a koupil si jarní polobotky (nekupte to za dvěstě pade), se zima vrátila s ještě větší silou než by se na tu globálně oteplenou, středoevropskou, slušelo. Nezbývá než uvařit další čaj a čekat u computeru na oblevu. A psát.
Šéf časopisu, kam externě přispívám mi mailem nabídl nějaká nová témata. Vlastně to byla jeho odpověď na moji žádost o proplacení starých honorářů. Ne že bych se chtěl srovnávat s geniem českého psaní – Haškem, ale právě začátkem února na mě dopadla finanční krize jak
na nezaměstnanou hispánskou rodinu v New Orleansu, a jako on jsem žebral. Jelikož jsem povahy holubičí, nedělá mi dobře připomínat se o peníze. Šéf mi odpověděl, že s penězma to není jednoduchý, aha, a jestli jsem schopný psát o duchovních tématech. V situaci kdy nemáte ani na čtvrtku chleba jste schopni psát o čemkoli. Duchovno – výborně. Už se těším.
Než se to zkonkretizuje, pouštěl jsem si pro přípravu a vniknutí do tématu Otce Teda. Father Ted je starší sitcom BBC o netradiční faře na malém ostrůvku kdesi na konci světa – tj. v Irsku. Otec Ted musí občas zalhat, nebo neříct úplnou pravdu, občas provede něco jeho stavu nepříslušného, nepředloženého a bláznivého, jako například nakopnout svého nadřízeného biskupa do zadku (kvůli trestné sázce) nebo se svým mladším kolegou, tumpachovým Otcem Dougalem, vyhrají irské kolo soutěže Eurovize s písní „My lovely pony horse", také je zamotán do záhadného zmizení píšťalky hlídače piknikové „louky". Což je nejstrašnější zločin, který se na mírumilovném ostrůvku kdy odehrál /tedy – kromě té bomby v dodávce mlíkaře/.
Sitcom je všechno, jen ne politicky korektní k církvi, věřícím „a všem těm náboženským věcem" jak občas připitoměle podotkne nedůvtipný Tedův kolega otec Dougal, přesto si všechny postavy, či spíše postavičky, zamilujete. Otce Teda nejvíce. Jeho úporná snaha vyjít všem vstříct, obstát v nástrahách nepředpověditelných zamotanic života je sympatická. Nejvíc jeho rezervovaný vztah k nadřízeným a strukturám církve vůbec.
Irsko není zrovna nábožensky nejvyrovnanější země. Je mnoho způsobů jak se s tenzemi a animozitami ve společnosti vyrovnávat. Proč ne humorem. Humor je přece lék. Je to fráze – ovšem je-li podáván v takovýchto lehce stravitelných dávkách má jistě patřičný účinek. Alespoň myslím.
Zpět k zimě. Tu v tomto sitcomu neuvidíte. V Irsku jsem sice nebyl, ale představuji si že v zimě je zde o něco větší vítr než v jiných ročních obdobích. Ono vůbec sníh je pro Británii důvod k mimořádnému zpravodajství. Nedávno, když napadly tři centimetry přímo v Londýně, objevilo se na hlavní stránce webu Guardianu tříminutové video. Jeho autor byl asi tímto přívalem natolik šokován, že nebyl schopen nic jiného než natočit souvislý pohled na svůj dvorek. Kamera jela zleva doprava a zpět. Byla to opravdu hrůza! Sníh tiše padal a zakrýval
kůlny, zahradní nábytek, gril na barbecue…otřesné!
V únoru se také často lidé hlásí někam na školu. Moje dcera přemýšlí o gymnáziích a máme jich v Brně sice dosti přesto, zdá se, jen jedno je pro ni dosti dobré. Držím ji palce. Abych nestál stranou – přihlásil jsem se také na jednu školu. Sociologii. Ještě jsem ani neudělal zkoušky SCIO či co, ale už mám první téma na bakalářku: Vliv povětrnostních podmínek na
uměleckou tvorbu. Dobrý, ne?
