Zrovna minulý týden, jsem stál nenápadně na ´´své ´´ zastávce a čekal na ´´svůj´´ autobus. Když se přisupěl nezdravě vypadající padesátník a zapálil si. Kouř šel od něj do všech stran, ale nejvíc na mě. Samozřejmě. Ostentativně jsem si stoupnul na druhou stranu.
Kuřák měl, po tomto, zahanbeně zahasit cigaretu a omluvit se. Měl by . Ve skutečnosti, si toho ani nevšiml,a kouřil klidně dál. Pět minut ! Přijel autobus a oba jsme do něl nastoupili. Oba !
Nebo včera na obědě. Šel jsem s jednou dívkou o které jsem mě své konkrétní představy.
Chápete. Po té co jsem dojedli a já zaplatil – dohromady.
´´Ale to nestojí za řeč, pozval jsem tě přece, né ´´. Chlapácky jsem zasunul svoji anorektickou peněženku zpět do kapsy. Slečna se tedy usmála a vložila tu svoji, naditou zpět do kabelky a…a z ní vytáhla krabičku cigaret. Jen tak, jakoby se neřeklo! Jednu rychle a hbitě vytáhla a pomalu, přitom pevně, zasunula mezi své dokonalé rty.
Nečekal jsem ani až si ji i zapalí. Zvedl se a vymluvil se na brzkou odpolední poradu. Rychle vypadl. Ani jsem si nevzal její číslo. At´si ho nechá.
Z uvedeného vyplývá, že já jsem začal s tabakizmem bojovat. Tvrdě. Ted´je řada na vás.
Přidejte se ke mně. Až nás bude víc, bude…svět lepší. Určitě.
Jedině Bartoška si bude muset najít nějakou jinou činnost, až zase bude týden prezidentovat. Filmovému festivalu v Karlových Varech. Je mi ho trochu líto, ale když se kácí les…s tím se nedá nic dělat.
Už se těším až vyroste nová, nikotinu prostá, generace mladých, kterým tenhle zlozvyk nic nebude říkat. A po zhlédnutí známé scény z klasické parodie ´´Připoutejte se prosím´´ se ani nezasmějí. Mám na mysli tu scénku, kdy musí letuška zachránit nikým neovládané letadlo tím, že zprovozní autopilota – plastikovou nafukovací napodobeninu skutečného letce. A tak jako mají nafukovací lehátka ventilek na boku, tento autopilot jej má v oblasti rozkroku.
No – tomu se možná zasmějí. Ale určitě ne nasledujícímu záběru, který příjde po střihu.
Letadlo klidně letí tmou, vedeno bezpečně plastikovým panákem. Letuška, rozcuchaná, odpočívá na vedlejším sedadle, potahuje z c i g a r e t y a občas pohodí hlavou a úkosem pohlédne na dokonale nafouknutou loutku autopilota. Ten má namalovaný úsměv od ucha k uchu.
Přeji Vám pěkný den. Váš Roman Zelenák.
Blog | Roman Zelenák