Všem známým z Prahy jsem nasliboval, že nyní – co tam budu – se můžou na pivo a jiné se mnou těšit. Ha. Za ten měsíc jsem stihl jen během dvaceti minut, co jsem čekal na šéfa nadace na Václaváku – zaběhnout do nejmenovaného stóru s muzikou a ! hurá !!! koupit dlouho hledanou a i na internetu nenajdenou desku Stereo MCs – z roku 1992 s geniální peckou STEP IT UP. Takže jsem ji vložil na gramofon a píšu, neb tato věc dodává energie, i po těch letech, nevídaně. Ostatní čtenáři i na příště prosím o toto: vždy na úvod blogu píšu o tom co poslouchám – tedy at´ si pořídí stejnou muziku a teprve potom se pustí do čtení dále. Atmosféra.
Vlastně to ani neumím jinak – než něco poslouchat a u toho psát. Dělám to tak už dvacet pět let a nebudu to měnit.
Yeah yeah yeah – you can send a forget me not
Yeah yeah yeah – but´ still reach out to the top
Yeah yeah yeah – until the last day that i drop
Yeah yeah yeah – this is something you can´t stop
To the left to the right
Keep it goin´ keep it goin´itś alright
To trošku souvisí s muzikou, kterou nyní vybírám na nový mix, neb se blíží hlavní událost sezóny a to je „balearic sound" večírek na Flédě . Na kterém chci předvézt nový set. Pozměněný nick a vůbec si užít setkání s Adem a Tomem – tedy bratry Dji z UK. S Adem se známe už dobrých 7-8 let a není možné aby v létě – když přijede za rodinou své české ženy do tuzemska – si se mnou nezahrál Tož sobota 11.8. Fléda. To, že je ten stejný den Hradhouse, se mi líbí nejvíc. Ukáže se loajalita. A Trochu té konkurence na nejdivnějším, totiž klubovém, trhu. Aby to nakonec nedopadlo jak píše Eisner ( v příkladech jazykového skepticizmu u jiných národů nevýdaných) : „Koupila jsem husu na neděli. Tak nevím."
—-
Hlavní důvod mého nepsaní byl především letní tábor pro děti, který můj nový zaměstnavatel (nadace Klíček) pořádá už od roku 1992 (hele !).
Jáko elév, a ve zkušební lhůtě, jsem krotil svoji netrpělivost a snahu kecat do věcí, kterým nerozumím. Kompromis byl nutný a někteří hodnotili moji účast jako přínosnou. Tedy doufám. Po té co jsme byli vyzvání aby každý přispěl do programu pro děti svoji troškou – jsem vytáhl z rukávu ponk a dláta. Dřevořezba. Dobrý. Jako druhé překvapení jsem měl připraveno půl tuny elektroniky a taneční večírek. Ještě lepší. Na závěr jsem z pilnosti napsal divadelní hru a za týden jsem to nacvičili a dvakrát odehráli. Sukces. Ostatně nemilosrdně objektívní oko kamery pana řežiséra Škrdlanta, který jako z udělání přijel cosi točit a přitom zaznamenal i to představení, to odhalí. Hmm.
Nyní z odstupu tří dnů se začinájí formulovat první historky, které jsou velmi pochopitelné pro přítomné a to většina z vás nebyla. Tak nebudu dlouze vysvětlovat reálie. Ale na takový výlet na kole, který jsem strávil tlačením toho svého ba i dalšího stroje vedle potřebných dlouho nezapomenu. Ale nikomu se nic nestalo. Skoro. Ale aspoň vím, kde je dětské oddělení, rentgen a ORL v Kolínské nemocnici. Nikdy nevíš, kdy se ti takové znalosti můžou hodit.
Souhrnem musím říct, že Čechy jsou vskutku krásná zem, a že domy jsou tam pěkně každý sám pro sebe. A ne natěsnány v řady jako někde…na Moravě. I na tom Blaníku jsme byli. A nic se nestalo. Až na ten Jardův elektrický vozík, co se polámal pod vrcholem. Ale já jsem to říkal !
Závěrečná rada pro všechny ostatní čtenáře : neberte si na tábor maminku. Pro Jiřího to neplatí. Ale ostatní !
—-
Už zpět v civilizaci, ve snaze zvednout G náladu jsme šli na Simsonovi (ve filmu). Smál jsem se to ano. A co teprve G. Po té depresi, kterou trpěla minulý týden. Ale na pět hvězdiček, jak psala Křivánková v LN, to zas ne. Další dobrý (velmi dobrý ) díl, jen o mnoho delší. A pochvala pro Vlastimila Zavřela (viděl jsem verzi s dabingem). Zdá se, že nenahraditelný Vlastimil Bedrna jako Homer je nahrazen.
—-
Aby to nebyla až zas taková sranda, tak to moje dítě, bylo za celou tu dobu také jednou u maminky mojí. Zdůraznila, že by se se mnou případně mohla sejít, kdybych neudělal to jsem udělal. Přemýšlím jak to udělat. Ocitám se v roli vynálezce ze Simsnů, který by Springfiledu v ohrožení jistě pomohl (snad i nějaký ten stroj času), kdyby…v tom nebyl nějaký malý problém. Hm.
Přeji pěkný den, léto a přečtěte si taky něco jiného. Třeba dnes psal v LN Ludvík Vaculík o těch předsedech stran, co usnadňují (svým mediálně provařených vzorem) utíkání od dlouholetých vztahů. To já bych rozhodně nikdy neudělal ! Ale pro koho já jsem vzor.
Tož tak.