Reklama
 
Blog | Roman Zelenák

Psaní v roce 2010

Co napsat po třech měsících pauzy. Otazník. Nikdo mi maily nepiše, že nemuže dospat a co je se mnou. Jisté alibi by tu byly - práce, větší úvazek, nový byt - stěhování, zařizování, zřizování připojení, nákupy...přesto mi  během té dlouhé doby občas hlavou proběhlo - tohle by se hodilo na blog - o tom je dobré napsat, něco co přesahuje jen můj privátní okruh, dát najevo i respektovaným čtenářům. Takže, dnes večer už nic akutního nemusím. Sedám k počítači. Nejdříve na Facebook, Guardian a nakonec končím na svém blogu. Ha - všechny staré články už zmizely z přehledu admina. Tož je třeba něco dělat. Jako vždy: nějaké to výtvarné kulturní okénko, něco úvah nad souvislostmi a vtipno na závěr.

Právě jsem se vrátil z vernisaže Domácího štěstí. Nikoli televize, Hübnerová, pohlazení po duši a nostalgie – ne. Ale příjemné to bylo.  Totiž několik mladých sochařů, sochařek a výtvarníků – končící letos na FAVU v Brně, vystavuje své práce v prostorách divadla Reduta na Zelňáku (to ví každý – že je to Zelný rynek – přes den trh – večer kultura). Poměrně dobře znám tvorbu jen Veroniky Psotkové (psal jsem tu loni o jejích věcech v Doxu) a tak se mohu rozepsat jen o ní – ostatní jsem viděl poprvé. Snad jen, že se všichni povětšinou zabývají intimitou a snaží se o nové techniky.  
Veronika Psotková – jejím objemovým, z drátů šitých, panáků se zdráhám říkat sochy, a přesto, je to velká rehabilitace sochařství, plastiky obecně. Veronika Psotková se cílevědomě a podrobně zabývá lidských tělem – dokonce těch které dobře zná. Kolekce sestavená z postav vychází z popisu její rodiny. Od babičky po vnoučky. A kupodivu není to mladická exprese – vzdor vůči starší generaci. Je to souznění s blízkými, radost z jejich existence, vytvoření rodiny. Vztahů. Touto náročnou technikou (nekonečným proplétáním drátů) nelze detailně vymodelovat obličej, mimiku, přesto lze odečítat z postavení, naklonění, sedu, dotyků mezi sebou, jak je ten či onen naladěn. Tato buclatá, rozvětvená rodinka (a pes) však ani nesklouzne do sentimentu – nebo jen do něj.  Popis reality a přitom něco navíc. Je dobré to vidět.

Veronika Psotková a její spolužáci končí se studiem. Život umělce začíná. Tu je nasnadě otázka: je život na volné noze snazší než ten náš? Tj. chodit do práce, někam, každý den. Přemýšlím nad tím už dvacet let.

 

Reklama

….

Včera jiná vernisáž. Taky mladí. Taky sochaři, jen jiná galerie. Dům pánů z Kunštátu.  Jakub Lipavský a Vojtěch Míča. Už si pomalu zvykám, že tahle Galerie G99 (přízemí), tedy její kurátoři, tentokrát František Kowolowski, z Domu umění, drží palec na tepu doby a vždy trefí do černého. Dosti příměrových klišé. Výstava se jmenuje Obvyklý přítomní a je velmi neobvyklá. Oba pánové pracují s prostorem zase malinko po novém a po svém. Jeden s betonem (Míča) a jeho tušeně ohromným objemem a váhou, kterou však jen vidíme a druhý (Lipavský) navazuje na prostor kolem a nenápadně jej variuje. Z podlahy vystupují dlaždice malinko více, až nakonec vytvoří obrazec abstraktní i dekorativní.

Nedá mi to ocitovat kurátora Kowolowského, z tiskové zprávy k výstavě: Nejde o to výstavou pokládat otázky, kde začíná nebo končí umění. Spíše by měla výstava ukázat, že tato otázka je v posledku špatně položená, je otázkou zcela vězící v jazykové (a tedy protichůdné) logice. Logice, kterou se umění právě neřídí.

….

Okenko ze zahraniči: dnes jsem četl na Guardianu, že Tracey Emin (dejme tomu konceptuální umělkyně) uvažuje odstěhovat se z UK do Francie – kvůli ohromným daním (50%) majícím zatížit umění, a jež je oproti jiným evropským zemím bezmála dvojnásobná.  A ovšemže to všechno na protest proti těmto poměrům. Jinak to u ní ani nelze.

Dnes také pan Beránek na Vltavě opět zval do Londýna – tentokrát na velkou retrospektivu Henry Moora, génia – co se týče sochařiny – asi ve dvacátém století největšího. Guardian k tomu pohotově přičinil fotografický průřez jeho dílem. Také je tu fotka jedné z jeho obrovitých skulptur. Už jen fotka. Zloději ji rozřezali – stála v parku „jeho“ nadace – a prodali do sběru. Předpokládaný jejich zisk mohl být tak 1.500 liber. Cena tohoto díla však činila 3 miliony liber. Tak.

Henry-Moores-stolen-sculp-Photograph: Hertfordshire Constabulary/PA

….

Tohle není ten vtip na závěr. Ten příjde teď. Pozor!
Žádnej nebude. Umění je totiž vážná věc.
Tož tak.

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama